- V současné době působíte jako náměstkyně hejtmana Plzeňského kraje pro oblast školství a cestovního ruchu. Co pro vás vaše práce konkrétně znamená?
Je to zúročení mé profesní kariéry i politické angažovanosti v KDU-ČSL. Školství se věnuji celý život, a proto mohu kvalifikovaně působit na řešení celé řady problémů a zkvalitňovat podmínky pro rozvoj materiálních a personálních podmínek škol v Plzeňském kraji. Jde mi o to, aby v kraji byly moderní školy, které žákům nabízejí atraktivní cestu ke vzdělanosti. V oblasti cestovního ruchu chci ukazovat krásy Plzeňského kraje turistům. Architektonické, technické i přírodní hodnoty, které zde máme, stojí za to, aby se o nich vědělo.
- Co se vám podařilo v oblasti školství a CR ruchu v tomto volebním období prosadit, respektive na co jste nejvíc pyšná?
Za čtyři roky, kdy jsem členkou Rady Plzeňského kraje, se výrazně zlepšil stav budov a vybavení škol, které kraj zřizuje. Byla nastavena funkční spolupráce všech aktérů ve školství: ředitelů, pedagogů neformálního vzdělávání, vysokoškolských učitelů, zaměstnavatelů i organizátorů kariérového poradenství a celoživotního vzdělávání. Navázali jsme inspirující spolupráci se zahraničními partnery. Vedle priorizace technických oborů se nastavila též systémová podpora zemědělského vzdělávání. Pyšná jsem mimo jiné na aktivní podporu speciálního školství a boj za důstojné postavení dětských domovů a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. V cestovním ruchu se zdárně rozvíjí top akce kraje “Letní barokní festival”, úspěšný je náš veletrh ITEP a plynule vzrůstá návštěvnost památek domácími a zahraničními návštěvníky.
- Letos se na zahraniční dovolenou nejspíš nedostaneme. Jak si myslíte, že zvýšení domácího cestovního ruchu ovlivní Plzeňský kraj?
Mě osobně to vůbec nevadí, protože preferuji letní dovolenou v České republice. Miluji hory a každý rok si proto vybírám toto prostředí. Loni jsme s manželem navštívili Beskydy a letos jedeme do Krkonoš. Pokud mě bude sloužit zdraví, vždycky si najdu čas na pěší turistiku po kopcích a lesích a vylezu na každou rozhlednu. Mám velkou rodinu a část dovolené vždy trávím s širším příbuzenstvem. Při poslední rodinné dovolené v Novohradských horách naše parta čítala 27 osob včetně dvou kojenců a šesti psů.
Budu ráda, když budou lidé letos trávit dovolenou v Plzeňském kraji. Naše památky využily dobu nouzového stavu na dokonalou přípravu, některé byly prezentovány videoreportážemi. Pro jejich bezproblémový chod, ale i pro zachování sítě ubytovacích a stravovacích zařízení v kraji potřebujeme turisty. Věřím, že investice kraje do cyklostezek, venkovské a industriální turistiky, přeshraničních projektů a informačních center byly vynaloženy ku prospěchu rozvoje turistického ruchu v našem krásném kraji. Ucelené informace jsou k dispozici na webovém portále “Turistů ráj”.
- Kam jezdíte v rámci kraje nejčastěji?
Bydlím na kraji Plzně, na Nové Hospodě, denně zde chodím na procházky do lesa. Na kole ráda objevuji blízké okolí Plzně, například ptačí pozorovatelnu v Líních, Křížový vrch u Stoda nebo památky Dobřan. Pokud cestuji po našem kraji, obdivuji jeho krajinnou rozmanitost a barevnost v každém ročním období. Vnímám stopy naší minulosti v četných kapličkách, křížích či božích mukách. Také obdivuji s citlivostí opravené venkovské chalupy, rybníky na návsi nebo monumentální kostely. Mám chalupu po prarodičích v malé vesničce na Horšovskotýnsku a přestože zde s manželem stále fyzicky pracujeme, prožívám tady chvíle štěstí a vnitřního klidu.
- Jak koronavirová pandemie změnila český systém školství?
Velmi výrazně a troufám si tvrdit, že natrvalo. Od poloviny března, kdy se kvůli koronaviru uzavřely školy, museli učitelé řešit nastavení komunikace a výuky se svými žáky na dálku. Dlouho skloňovaná digitalizace tak vtrhla do českých škol naplno a nečekaně. V nastalém zmatku a záplavě různých nástrojů nebylo lehké se zorientovat. Plzeňský kraj přistoupil velmi pružně k metodické podpoře školám všech zřizovatelů. Informoval je o možnostech distančních forem vzdělávání a vytvořil rozcestník zajímavých webových odkazů a dalších materiálů. Úředníci byli k dispozici pro zodpovídání četných dotazů. Od 30. března bylo také spuštěno krajské streamování výuky pro středoškoláky. Nastalá situace vyprovokovala nesmírnou vlnu solidarity mezi učiteli, předávaly se inspirace a příklady dobré praxe. Myslím, že i ten největší odpůrce počítačové techniky udělal velký profesní pokrok ve svém vztahu k modernizaci vyučování na dálku. Věřím, že nastavené procesy se budou efektivně využívat i v běžné výuce. Potřebný rozvoj digitalizace vzdělávání je prioritou státní i krajské vzdělávací politiky.
A ještě další rozměry měla koronavirová krize ve školství. Děti si uvědomily, že vzdělávání je záležitostí jejich rozvoje a naučily se efektivně využívat času pro učení. Rodiče pochopili obtížnost práce učitele a mnozí začali vidět své dítě v jiném světle. A studenti se s vervou pustili do dobrovolnické činnosti, která zcela jistě obohatila jejich osobní život o nové pocity a možná poznamenala jejich hodnotový systém.
- Jak jste se vůbec ke školství dostala? Je pravda, že jste původně působila jako pedagožka a školní inspektorka?
Ano. Původně jsem učitelkou mateřské školy, vystudovala jsem Střední pedagogickou školu v Karlových Varech. Pocházím ze čtyř dětí a jako nejstarší jsem sourozencům organizovala různé aktivity. Práce s dětmi mě velmi bavila, proto moje volba povolání byla jednoznačná. Navíc moje matka byla učitelkou. Působila jsem ve velké sídlištní mateřské škole na Lochotíně. Po revoluci, v roce 1990, jsem se přihlásila do konkurzu na ředitelku. V této roli jsem působila deset let. Za největší úspěch považuji otevření alternativní třídy s křesťanským programem. To v roce 1992 znamenalo v Plzni velkou událost. Mám radost, že tato třída se stala základem úspěšné Mateřské školy kardinála Berana, kterou dnes zřizuje Biskupství plzeňské.
Na mateřské dovolené, kterou jsem jako matka tří dětí měla dlouhou, jsem začala dálkově studovat učitelství českého jazyka a dějepisu. Při práci v mateřské škole jsem pak sedm let na krátký úvazek vyučovala v základní i střední škole. V roce 2000 jsem začala pracovat jako školní inspektorka. Nyní mám čtyři roky možnost ovlivňovat školství z role zřizovatele, kterým je Plzeňský kraj pro 78 škol a školských zařízení. Věřím, že tuto pozici budu moci vykonávat i další čtyři roky.
- To znamená, že máte ke školnímu prostředí opravdu blízko. Jak vám tyto zkušenosti v současné práci pomáhají?
Moje zkušenosti a orientace ve školské problematice jsou ceněny jak mezi úředníky odboru školství, tak mezi učitelskou veřejností i v politickém prostředí. Mám zcela jinou vyjednávací pozici, pokud umím důvodně argumentovat. Moje upřímná snaha o zkvalitňování vzdělávání v Plzeňském kraji je uvěřitelná, neboť je za mnou vidět konkrétní práce v terénu. Myslím, že každá politická strana by na strategická místa měla dosazovat odborníky pro dané resorty. Ve školství to platí dvojnásob, neboť jeho dlouhodobý rozvoj musí být kontinuální, a tedy apolitický.
- Nepřemýšlela jste někdy o tom, že se vrátíte za katedru a budete znovu učit? Nechybí vám každodenní kontakt se studenty?
Už jsem příliš dlouho v jiné roli, než učitelské, a proto už návrat za katedru neplánuji. Určitě mě alespoň v oblasti využívání počítačových technologií ujel vlak. Učitelkou je moje dcera, takže zprostředkovaně sleduji každodenní dění ve škole. S žáky i učiteli jsem v častém kontaktu. Navštěvuji školy, bavím se se mladými lidmi, zajímá mě, jak oni vidí školství, co potřebují k úspěšnému vzdělávání. Účastním se mnoha soutěží a dalších aktivit, které jsou pořádány pro aktivní a talentované žáky. Studenty úspěšné v různých oborech i vynikající učitele si zvu na krajský úřad a ráda je oceňuji. Zaslouží si to.
- Jste rodačkou z Plzně, odkud pocházíte?
Narodila jsem se v Plzni na Nové Hospodě, kde současně bydlím. Dlouho jsem ale bydlela na sídlišti v Bolevci, kde jsem byla také zastupitelkou a radní obvodu Plzeň 1.
- Čemu se věnujete, když zrovna nepracujete?
Ráda chodím do přírody s naším pejskem, pečuji o kočku a kocoura. Rekreačně jedním na kole a lyžuji. Čtu zejména historické romány a detektivky. Jsem dlouholetým abonentem Divadla J. K. Tyla v Plzni. Mám ráda rockovou i klasickou hudbu, ale i zpěv s kytarou. Hodně času s manželem věnujeme kontaktu s naší širokou rodinou: s rodiči, čtyřmi dětmi a jejich partnery, třemi vnoučaty, třemi sourozenci a jejich rodinami a dalšími příbuznými. Rodina je pro mě největší hodnotou, pro kterou jsem vždy připravena věnovat nejvíce volného času.
- Je něco, co byste chtěla lidem ve svém kraji vzkázat?
Plzeňský kraj je místo, kde je krásně. Nikdy bych se odtud neodstěhovala. Jsem pyšná na hodnoty, které zde vytvořili naši předkové i na to, co se podařilo vybudovat v posledních letech. Díky pracovitosti, kreativitě a houževnatosti našich občanů je kraj ekonomicky silný a prosperující. Má dobře nastavenou síť vzdělávacích institucí i systém celoživotního vzdělávání. Funguje komunikace s obcemi, spolky a neziskovými organizacemi, je zde výborná nabídka sportovních nebo kulturních aktivit. Postupně se zde zformovala občanská společnost, která dokáže úspěšně čelit i náhlým problémům, které nám přinesla nepříjemná koronavirová krize. Jsou zde ale další výzvy, které mohou kraj dále rozvíjet: investice do vzdělávání, efektivita zdravotnického sektoru, podpora rodinné politiky, mezigenerační spolupráce a sociálních služeb, péče o životní prostředí a šetrnou zemědělskou produkci, funkční veřejná doprava a stav silnic a mnoho dalšího. Koalice pro Plzeňský kraj nabízí řešení pro řadu nastolených témat. Naši kandidáti jsou zkušenými odborníky a zaslouží si dostat příležitost pracovat pro rozvoj Plzeňského kraje. Prosím, podpořte nás!