- Jste spoluzakladatelem a předsedou ADS – Agrární Demokratické Strany a zároveň úspěšným podnikatelem a spolumajitelem rodinné zemědělské farmy Milknatur.cz. Myslíte si, že se vám podaří byznys a politika skloubit dohromady?
V období 2013-2017 jsem byl poslancem a velmi aktivním politikem a práci i politiku jsem zvládal. Nicméně jsem také pochopil, jak naše česká politika funguje. Mým cílem byla hlavně pomoc a podpora zemědělců, kteří správně hospodaří, mají vyrovnanou živočišnou a rostlinnou výrobu, produkují potraviny, a nejlépe pak i svoji výrobu finalizují do podoby regionálních potravin. To je ta nejlepší podpora soběstačnosti České republiky. Podpora stovek či tisíců regionálních producentů potravin je jediná a správná cesta k produkci zdravých českých potravin. Bohužel hnutí, za které jsem v minulosti kandidoval, mělo a má o zemědělství jinou představu. „Malí a střední zemědělci prý tady nemají šanci“, mi bylo řečeno předsedou Zemědělského výboru Sněmovny. Proto jsme založili novou Agrární demokratickou stranu, která nebude podporovat jen ty velké celky, ale všechny, bez ohledu na velikost. Pokud hospodaříte správně, produkujete potraviny, udržujete vodu v krajině a vracíte organickou hmotu na pole, pak je jedno jak jste velký. To je ten směr, kterým se chce naše strana ubírat. Zemědělci malí, střední a velcí, venkov jedna rodina, jak říkával Antonín Švehla, předseda prvorepublikové „Agrární strany“ a trojnásobný premiér Československa.
- Říkáte, že jste v minulosti působil jako poslanec České republiky a zastupitel města Plzeň. Co vám tyto zkušenosti přinesly?
Především mi toto působení otevřelo oči a pochopil jsem, jak se politika v ČR dělá. Občan, podnikatel, zájem o věci veřejné, to je až na posledním místě. Na prvním místě jsou zájmy dané úzké finanční skupiny, která se je snaží prosadit přes nějaký politický subjekt. To jsem v roce 2013, kdy jsem do politiky vstupoval, chtěl změnit. Chtěl jsem prosazovat zájmy těch, kdo mě opravdu volili. Něco se mi podařilo, něco ne. Nicméně hnutí, za které jsem kandidoval, nepotřebuje odborníky, schopné a úspěšné lidi, co něco dělali a dělají. Ve Sněmovně potřebuje jen takzvanou šedou masu, hlasovací loutky, které nemusí ničemu rozumět, ale hlavně jsou loajální, absolutně loajální i v případech, kdy se jedná o naprostých nesmyslech pro občany a podnikatele.
- Proč jste se rozhodl kandidovat právě za Koalici pro Plzeňský kraj? Co pro vás spolupráce s KDU-ČSL a Nestraníky znamená?
Pravdou je, že už za mého působení ve Sněmovně jsem byl z ostatních stran nejvíce v kontaktu právě s poslanci a politiky z KDU-ČSL, s Ondřejem Benešíkem v zahraničních otázkách, s Honzou Bartoškem v otázkám spolupráce se sousedními zeměmi a s Izraelem, a hlavně s Mariánem Jurečkou při práci na zákonech podporujících například živočišnou výrobu, producenty regionálních potravin apod. KDU-ČSL je konzervativní strana se stoletou tradicí, stavící na věcech jako je rodina, moje obec, můj region, ale i víra ve věci tradiční, dlouhodobé, nepodléhající momentální módní vlně čehokoliv. Tím byly typické i „Agrární strany“ v minulosti se svým heslem Věrni půdě, věrni sobě, věrni vlasti. To je jasný profil konzervativního přístupu a zaměření. Nakonec i moje tři děti chodili do církevní základní školy. Věřím, že naše spolupráce nebude jen na jedny volby, ale bude dlouhodobá.
- Proč jste se nyní rozhodl kandidovat právě do krajských voleb?
Krajská politika je velmi důležitá, především pak pro zemědělství, protože agrárník je typickým příkladem regionálního podnikatele. V okolních zemích jako je Rakousko či Bavorsko, je tzv. regionální politika daleko důležitější než ta národní.
Na kraji je odbor životního prostředí a zemědělství, který je dlouhá léta považován za nepodstatný, druhořadý, proto tam často politické strany odkládaly své spolustraníky, aby dostali nějakou „trafiku“. Ti dané věci nerozuměli a ani dnes nerozumí. S postupující klimatickou změnou se ale domnívám, že do budoucna bude ochrana životního prostředí a zemědělství, dvě nerozlučně spojené nádoby, nabývat na důležitosti. Tvrdím, že nejlepší ekolog je správně hospodařící zemědělec, sadař, vinař, rybář, včelař, ale i chatař a chalupář, ti všichni ovlivňují vzhled naší přírody a krajiny.
- Jak hodnotíte své téměř dvacetileté působení v mezinárodních korporacích?
Každá životní zkušenost je skvělá a je zároveň nepřenosná. Člověk pochopí, jak funguje svět velkých firem, v tom dobrém i špatném. Já 10 let pracoval u nepotravinářských firem a druhých 10 let u potravinářských firem, jako Nestlé a General Mills. Hodně jsem cestoval, v poslední firmě jsem byl 2x týdně v letadle, protože jsem byl jako ředitel pro střední a východní Evropu zodpovědný za 13 zemí. Poznáte mnoho velmi zajímavých lidí a hlavně získáte pohled na mnoho věcí opravdu z velké mezinárodní perspektivy. Pochopíte, jakou roli například hraje Česká republika v rámci struktur mezinárodních firem a korporací, jak je na nás nahlíženo, čím jsme jedineční pro svět a čím zase naopak velmi nepodstatní. Hlavním milníkem pak bylo to, když mi v roce 2010 nabídli pozici úplně mimo náš evropský region. Odmítl jsem. Chtěl jsem po těch letech začít podnikat, mít vlastní firmu a nepracovat tzv. „na někoho“ a chtěl jsem zůstat v potravinářství. Vstoupil jsem proto kapitálově do firmy mého strýce, vyplatil jeho společníka a navýšil základní jmění. Z těchto peněz jsme pak realizovali změnu firmy, z typické zemědělské farmy s prvovýrobou na firmu podnikající i v potravinářství. Postavili jsme malou mlékárnu a získali osvědčení k výrobě mléčných výrobků pod vlastní značkou Milknatur. Začátky nebyly jednoduché, začít podnikat v ČR, především v potravinářském sektoru, není žádný med a všichni, včetně státu, vám hází klacky pod nohy. V roce 2012 jsme měli 37 kontrol za rok. Inu, pro někoho konkurence, a tu je třeba zastavit. I to mě vedlo k rozhodnutí, proč jsem v roce 2013 kývl na nabídku kandidovat za hnutí ANO do Parlamentu, zmírnit byrokratickou zátěž podnikatelů, zrušit nesmyslné kontroly čehokoliv, dosáhnout podobného postavení, jako například v Bavorsku či Rakousku. Tam zemědělce, a hlavně producenty regionálních potravin, vynášejí do nebes a lidé v regionu jim fandí a nezávidí jim.
- Studoval jste v USA na University of Pittsburgh a nyní jste členem rady poradců na jejím evropském pracovišti. Je vám americká kultura a mentalita blízká?
Americká kultura je vlastně kultura západní Evropy, hodně podobná především Irům a Britům. Nakonec USA je tvořena emigranty z Evropy a dnes i Jižní Ameriky. Tato kultura a mentalita je mi určitě blízká, svoboda v životě i podnikání a inovativnost, kladení důrazu na jednotlivce, vzdělání, rozmanitost lidí, která přináší nejen svobodu, ale i bohatství společnosti jako celku, to mi imponuje. To zní u nás po 30 letech od pádu komunismu stále ještě jako pohádka. Studium na prestižní univerzitě mi pak přineslo i jiný pohled na způsob studia a vzdělávání se, často velmi odlišný od našeho způsobu. V Americe nikdo nehledí na to, jaký máte titul před či za jménem, ale co umíte a na jaké univerzitě jste studoval. To je odlišné od našeho způsobu myšlení a způsobu studia. Hlavně, kvalitní univerzitu poznáte podle toho, jakým způsobem se chová ke svým alumni, tedy ke svým absolventům. S těmi komunikuje, posílá přání k narozeninám, zve na různé akce a zajímavé přednášky, dá vám prostor pro Vaši případnou přednášku, pokud budete mít co novým studentům říci. Prostě zajímá ji, co děláte, chlubí se svými úspěšnými absolventy, a tím si získává prestiž a reference pro případné nové zájemce o studium. České univerzity, až na výjimky, jsou často uzavřené celky, zakonzervované, často bojící se nového čerstvého vzduchu a lidí s jiným myšlením.
- Proč jste se posléze rozhodl podnikat právě v oblasti zemědělství, co vás k tomu vedlo? Bylo to něco jako klukovský sen?
Jak jsem již zmiňoval v předchozích odpovědích, byl to zájem o daný obor, o to, co jsem dělal. Ale dost možná i návrat ke vzpomínkám na své mládí, kdy jsem jezdil k prarodičům na chalupu. Ti měli menší hospodářství s hospodářskými zvířaty – dvě krávy, prase, kozy, králíky. Inu, říká se, že když nevíš kudy kam, vrať se ke kořenům ☺
- Jste známý tím, že vám není životní prostředí lhostejné. Můžete nám stručně představit své projekty na zpracování bioodpadu?
V roce 2015 jsme přišli s nápadem na zpracování tzv. bioodpadu. Založili jsme Plzeňskou Bio Odpadovou společnost a připravili projekt na ekologické zpracování bioodpadu, který právě v těchto dnech finalizujeme a věříme, že s pomocí investora uvedeme do provozu v roce 2022. Chtěli jsme nějak zužitkovat biologický odpad nejen z farmy, ale hlavně z domácností, jídelen, restaurací apod., který často končí na skládkách. Měl by se vracet zpět do přírody v podobě vody, hnojiva a chceme využít i jeho energii, kterou je biometan. Nechtěli jsme klasickou bioplynku na kukuřici, kterou cíleně pěstujete na poli. Bioplynka má svůj smysl a je to skvělá věc, ale mají v ní končit zbytky z farem, bioodpad všeho druhu. Na poli se mají pěstovat potraviny, kterých dnes dovážíme přes 50 %. Bioodpadu je totiž obrovské množství a není potřeba ho cíleně pěstovat. V celkovém odpadu je zastoupen až 40 %, v některých zemích až 50 % všeho odpadu tvoří bioodpad. A ten se nevyužívá a vozí se na skládku. Tam hnije, uvolňuje se metan, který se často samovznítí a skládky hoří a musí se hasit. V třídění odpadu jsme možná dobří, protože ho dělají jednotlivci, ale ve zpracování odpadu jsme na chvostu Evropy i světa. Na to mají vliv lobbistické skupiny, především skládkaři. To se vše ale musí změnit a bude se měnit. Na odpad je totiž třeba nahlížet jako na zdroj, pak se věcí změní. My skládkujeme přes polovinu odpadu, v Dánsku jen 1 %! Takže to jde, když se chce…
- Jste rodákem z Plzně, odkud pocházíte?
Když mi byl rok, přistěhovali jsme se do Plzně. Původem, z matčiny strany, jsem z Měčína u Klatov, ze strany otce pak z Klikařova u Nepomuka. Tam jsem jezdíval na prázdniny.
- Čemu se věnujete, když zrovna nepracujete?
Určitě je to sport ve všech jeho formách. V mládí jsem hrál volejbal a byl i juniorským reprezentantem Československa. Rád také cestuji a doufám, že koronavirus a stoupenci tvrdých autoritářských praktik se zákazem cestování nezvítězí nad zdravým selským rozumem a svobodou takovou, kterou vyznává svět západní Evropy. I proto kandiduji, vše se totiž musí dělat s mírou a se zdravým selským rozumem.
- Je něco, co byste chtěl lidem ve svém kraji vzkázat?
Chtěl bych všem lidem vzkázat, že největším nebezpečím v naší zemi je mlčící většina, která svým nezájmem o politiku a věci veřejné umožňuje vládu menšině. Ta je často bezohledná a vidí jen své vlastní osobní zájmy na úkor většiny. Volit nestačí, je třeba být i volen, být aktivní, na tomhle principu je totiž naše společnost a její řízení dle Ústavy založeno. „Politika je svinstvo“ slyším dnes ze všech stran, ale to je právě fráze cíleně šířená těmi, kdo vládnou, protože nechtějí konkurenci. Proto jsem a chci být v politice, aby moje děti jednoho dne nemuseli chodit do průvodu na 1.máje.